Dovolená v Garmisch-Partenkirchenu: Bavorská příroda, klid mimo sezónu a výlety s malým dítětem

Po roční cestovatelské pauze, kdy jsme řešili hlavně patálie našeho Matyho, jsme zpět na cestách a začínáme objevovat další krásná místa! Když jsme plánovali letošní dovolenou, opět vyhrály hory, tentokrát ale trochu netradiční a to ty v okolí bavorského Garmisch-Partenkirchenu. Už delší dobu jsem měl v okolí tohohle města několik špendlíků na mapě, a tak jsme si řekli, že by to mohl být skvělý výchozí bod pro výlety. Navíc jsme vyrazili už v červnu – mimo hlavní sezónu – a to se ukázalo jako skvělý tah.

Garmisch-Partenkirchen jako na dlani

Historické centrum Garmische

Už když jsme do Garmische dorazili, bylo vidět, že jsou tu na turisty připravení, ale že jich tu není zdaleka tolik, kolik jich bývá v sezóně – tedy pro nás naprosto ideální situace. Ubytování jsme měli v historickém centru části Garmisch, takže jsme to měli všude kousek. Historické centrum je nádherné – zdobené domy na každém kroku, některé z nich patří mezi nejstarší dochované stavby v širokém okolí. Atmosféru dobarvuje dobový kostel se zvonicí.

Zdobené okenice tu jsou na každém rohu

Prázdné ulice Garmisch-Partenkirchenu

Jaro bylo v plném proudu

Jeden ze zdobených domů

Těch je to opravdu mnoho

Zámek Neuschwanstein – pohádka na vlastní oči

První špendlík, který jsme si odškrtli, je jedno z nejnavštěvovanějších míst v celém Německu – zámek Neuschwanstein, ze kterého čerpal inspiraci i sám Walt Disney. Z Garmische je to zhruba hodina cesty, ale věděli jsme, že tam prostě musíme. Vyrazili jsme kolem deváté ráno a bez problémů zaparkovali na parkovišti P3 pod zámkem. Tady jsme posadili Matyho do krosny a vyrazili vzhůru. Čeká vás poměrně strmé stoupání, ale dá se zvolit víc variant, dokonce můžete i vyjet autobusem. Čím blíž jsme byli k zámku, tím větší byla koncentrace lidí, a nejvíc se to projevilo na lanovém mostě. Tam se mi trochu zrychlil tep – dřevěná prkna pod návalem lidí docela pracují, což v kombinaci s výškou nemusí být příjemné pro ty, kdo mají strach z výšek. Na mostě se dá otočit, stejně jako 99 % lidí, a vrátit se, nebo pokračovat dál, jako jsme to udělali my. Po dalším strmém úseku jsme narazili na několik krásných výhledů na zámek. Dá se jít ještě výš, ale my se v určité části otočili a vrátili zpět k autu.

Pohádkový zámek nechal postavit Ludvík II.

Walt Disney se pak nechal inspirovat pro svojí Sněhurku

Kostel na příjezdu k zámku

Při cestě k zámku narazíte na celou řadu výhlídek

Pohled na vedlejší zámek Hohenschwangau

Odpolední posezení

Spoko žena

Eibsee – tyrkysové jezero pod Zugspitze

Předpověď na další den ukazovala vysoké teploty, a tak jsme si řekli, že dalším odškrtnutým špendlíkem bude jezero Eibsee. Azurově modré jezero je další velmi oblíbená destinace, a navíc odtud jede lanovka na nejvyšší horu Německa – Zugspitze. My jsme zaparkovali přímo u dolní stanice lanovky a vydali se na obchůzku kolem jezera. Začali jsme na severní straně, a protože bylo teplo už od rána, hned jsme začali hledat místo na koupání. U jezera ještě nebylo tolik lidí, takže jsme celkem rychle našli soukromý spot, kde se Maty mohl parádně vyřádit. Výhledy na okolní hory jsou úžasné a i když se sem chodí fotit hlavně ráno, kdy je hladina klidná, my si to užili i přes den. Koupat se dá téměř všude, jen jižní strana vede vysoko nad hladinou a tam se k vodě nedostanete. Odpoledne jsme si dali ještě druhé koupání na hlavní pláži, kde už ale bylo potřeba počítat s větším počtem lidí.

Koupali se všichni, místní kachny byly trošku nervózní

Zkoumání místních vod

Jedna rodinná do katalogu

Pohled přes jezero Eibsee na Zugspitze

Nás malý padawan

Výšlap na Wank a sladká odměna v Tannenhütte

Na další den hlásili déšť, a tak jsme si řekli, že si „jen“ vyšlápneme kopec Wank, který jsme měli doslova za barákem. Nahoru se dá vyjet i lanovkou, ale my jsme zvolili výstup po svých, docela strmou, ale hezkou cestou, kdy se Vám nabízí spousta výhledů na Garmisch nebo třeba olympijský stadion se skokanským můstkem. V jedné třetině cesty je chata Tannenhütte, která byla naším cílem, protože vrchol bychom kvůli dešti stejně nestihli. Tady jsme si dali výborný Kaiserschmarrn a po visutém mostě se vydali zpátky dolů.

Odpočinek na louce

Společnost nám dělaly krávy

Kaiserschmarn musí být

Kde se vzal, tu se vzal visutý most

Pohled na skokanský můstek

Ještě jeden výhled na kostel v Garmischi

Na Eckbauer pěšky a dolu lanovkou

Při ubytování platíte v Garmisch-Partenkirchenu městský poplatek, a díky tomu dostanete Gästekarte, návštěvnickou kartu, která nabízí řadu výhod. Například dopravu po celém Garmisch-Partenkirchenu zdarma, vstupy do muzeí a nebo třeba jednu jízdu lanovkou Eckbauerbahn. Čtvrtý den jsme těchto výhod využili, jeli jsme autobusem k olympijskému stadionu a odtud vyrazili pěšky na Eckbauer. Cesta to nebyla ani lehká a ani krátká. Téměř 500 m převýšení na 3,5 km a ještě k tomu s desetikilovým prckem na zádech byla slušná výzva. Na vrcholu nás čekalo dětské hřiště, kde se Maty pořádně vyřádil. Občerstvit se můžete v nedaleké chatě, případně pokračovat po hřebeni na další výlety kde Vás čekají nekonečné pastviny s typickým chatkami na úschovu sena. My jsme si po obědě dali krátkou obhlídku okolí, znovu si užili hřiště a pak sjeli lanovkou zpět do údolí.

Skokanský můstek je součástí olympijského stadionu

Chata na úplném vrcholu Eckbauer

Cestou nahoru nám dělali společnost místní

Na písku jako doma

Odpolední svačinka

Restaurace na vrcholu prochází rekonstrukcí, je ale v provozu

Chaty na uskladnění sena

Zugspitze – nejvyšší hora Německa s all-inclusive výjezdem

Poslední den byl zlatý hřeb celé dovolené, výlet na Zugspitze. Tentokrát jsme zvolili plně dovolenkový přístup. Za 75 € na osobu si totiž můžete koupit kombinovaný lístek, který zahrnuje hned několik dopravních prostředků a umožní vám dostat se až na úplný vrchol Německa. Z hlavního nádraží v Partenkirchenu vyjíždí vlak, který těsně před hlavním stoupáním přepíná na zubačkový pohon a vyveze vás až k horní stanici těsně pod vrcholem. Odtud už pokračujete lanovkou přímo na samotný vrchol Zugspitze. Zpátky se pak můžete vrátit druhou lanovkou do údolí a následně vlakem zpět do města. V jakém pořadí dopravní prostředky využijete, je čistě na vás, můžete jet vlakem nahoru i dolů, nebo to různě kombinovat. My jsme zvolili variantu vlakem nahoru a lanovkou zpět. Celé je to velký zážitek. Vlak je poměrně unikátní a lanovka, která vede na Zugspitze, má dokonce několik zápisů v Guinnessově knize rekordů a její kabina pojme až 120 lidí. Právě díky takové dostupnosti je na vrcholu opravdu hodně lidí, ale prostor je dostatečně velký, aby se davy rozptýlily. Navíc je tu velká restaurace, která všechny bez problémů pojme. Komu by to bylo málo, může se z vrcholu vydat ještě další lanovkou do Rakouska, protože Zugspitze leží přesně na hranicích obou zemí. I přesto, že byl vrchol většinu času zahalený v mracích, jsme si to tu parádně užili. Bobovali jsme na zbytcích sněhu, výborně se najedli a nakonec se přece jen dočkali i výhledů – třeba na Eibsee z ptačí perspektivy. I přes vyšší cenu můžu tenhle výlet jednoznačně doporučit. Stojí to za to.

Už z vlaku máte krásné výhledy

Cesta na Zugspitze zubačkou je zážitek

Mraky se nám tu honily sem tam

Na Zugspitze je o poznání nižší teplota než v údolí 

Takže si tu můžete i v pohodě zabobovat

Pohledy jsou tu nádherné na všechny strany

Horní stanice lanovky

Autobus na laně, kabina je opravdu velká

Vrchol Zugspitze

Rychlá zastávka u Geroldsee a když už ne východ, tak alespoň výhled

I když byl poslední den vyhrazený hlavně na cestu domů, našli jsme si ráno ještě chvilku na jedno poslední místo – Geroldsee. Původně jsem měl v plánu dorazit sem na východ slunce, protože právě tady se umí ráno krásně zvedat mlha a vytváří jedinečnou atmosféru – s chatkami rozesetými v loukách a majestátními horami v pozadí. Jenže jsem se z postele prostě nevykopal. Tak jsme si to místo užili alespoň za „bílého dne“ – a i tak to stálo za to. Klid, výhledy a ten typický alpský klid na závěr dovolené – ideální tečka.

Pastviny s typickými dřevěnými domky

V brzkých ranních hodinách má tohle místo určitě skvělou atmosféru

Proč jet do Garmisch-Partenkirchenu?

Přes počáteční pochybnosti, jestli jsme Garmisch-Partenkirchen zvolili správně, jsme nakonec odjížděli nadšení a s naprostou jistotou, že se sem ještě vrátíme. Míst k objevování je tu opravdu hodně a jeden týden rozhodně nestačí. Pokud hledáte klidnější alternativu k přeplněnému Rakousku nebo Itálii, Garmisch vás nezklame. Krásná příroda, výborné zázemí a příjemná atmosféra dělají z tohohle kouta Bavorska místo, kde se budete cítit dobře.